Podobně jako lidé i domy mají své osudy, jsou svědky roků klidných i méně klidných, mohou mít život krátký i dlouhý a mohou se dožít i stého výročí. Budova základní školy na rozhraní ulic Antonínská, Botanická a Smetanova byla postavena před více než sto deseti lety jako škola a s výjimkou let války zde bylo vzděláváno a vychováváno několik lidských generací.
Náhodný kolemjdoucí nemůže bez povšimnutí minout dvě barevné fresky, pod nimiž lze přečíst dva letopočty – 1880 a 1903. Přestože první rok není bezprostředně spojen s budovou na Antonínské ulici č. 3, nýbrž s historií vzniku první české reálky v Brně, která byla později do této budovy přemístěna, nelze nepřipomenout i události konce 19. století.
Píše se rok 1880 – 1. října přišla do Brna radostná zpráva, že císař František Josef I. rozhodnutím ze dne 16. září svolil, aby se v Brně zřídila nižší státní reálka s vyučovací řečí slovanskou. Postupně měla být doplněna na vyšší reálku. Prvním ředitelem české reálky se stal Jan Dřízhal, který dříve učil na německé státní reálce. První státní reálka se nacházela v budově na Křenové ulici č. 36, která tehdy patřila k nejkrásnějším památkám v Brně. Není tedy divu, když se nedostávalo místností pro výuku, že nebylo dovoleno postavit na hlavní budovu ještě jedno poschodí. Růst počtu žáků vyžadoval získání nových prostor.
V době, kdy působil na reálce druhý ředitel Adolf Kubeš, byly pro výuku adaptovány nové místnosti v Čechyňské ulici. V přízemí obou budov byly soukromé byty, v nichž se vařilo a pralo. Na dvoře nájemníci dokonce chovali domácí zvířectvo. Rovněž školníkovo zvonění ručním zvonkem mezi oběma budovami nebylo jednoduché. Potřeba nové budovy byla více než nutná.
O stavbu nové budovy se nejvíce přičinil tehdejší zemský školní inspektor Jan Slavík. Rozhodnutí pro stavbu nové školní budovy padlo za třetího ředitele Václava Jeřábka. První léta jeho ředitelování byla vyplněna jednáními o stavbě nové budovy.
Dne 30. dubna 1898 navrhla Zemská školní rada ministerstvu dvě staveniště na Antonínské ulici – jedno na rohu Kounicovy a Antonínské a druhé na spodním cípu bývalého městského hřbitova. Projekt na výstavbu nové školní budovy byl ministerstvem schválen až 12. dubna 1902 s tím, že škola musí být počátkem školního roku 1903/1904 hotova a připravena k užívání. Tehdy začíná stoletá historie naší školy.
Píše se rok 1903 – škola stojí. Nejvíce upoutá hlavní průčelí budovy zdobené Köhlerovými freskami, dílo architekta Vladimíra Fischera, bývalého žáka ústavu (v této době již profesora České techniky v Brně). 12.září byla provedena kolaudace novostavby. Na základě této kolaudace vydala 25. září Zemská školní rada výnos č. 16. 528, kterým dala povolení k užívání novostavby. Celkový náklad na vybudování a vybavení činil 454 831 Kč 29h. Po 23 letech existence mohla česká reálka v Brně přesídlit do nových, důstojných prostor.
Užívání budovy studenty přerušila léta první světové války (1914-1918), kdy se školní třídy změnily ve vojenskou nemocnici. Studenti a profesoři užívali v době války pohostinství v budově II. české reálky, která měla sídlo na Křenové ulici. Po skončení války nebyl návrat snadný, vždyť po celou dobu války byly v budově léčeny nakažlivé nemoci všeho druhu a k vystěhování nemocnice došlo až počátkem ledna 1919. Budova musela být důkladně desinfikována a znovu upravena pro potřeby studentů. Nově otevřená škola dostala jméno 1. česká státní reálka v Brně, Antonínská ulice.
Dvacátá léta byla obdobím kladné a plodné práce. Páni profesoři připravovali české žáky ke studiu, česká stání reálka se svého úkolu zhostila velmi dobře a v jejich lavicích seděla řada budoucích inženýrů, architektů, doktorů i umělců.
Problémy třicátých let, způsobené hospodářskou krizí a nastupujícím fašismem, poznamenaly i oblast školství a zasáhly i do života školy na Antonínské ulici. Doba okupace (1939-1945) znamenala změnu 1. české státní reálky ve vzorový ústav typu reálného gymnázia, kde se vyučovalo většině předmětů v jazyce německém. Brzy na to byla budova reálky obsazena útvarem Schulz-Polizei a tak po 62 letech existence první česká reálka zanikla.
Po válce bylo v budově založeno Gymnázium Dr. Vladimíra Helferta, které trvalo až do r. 1952. V tomto roce byla epocha čistě středních škol na Antonínské uzavřena.
Roku 1952 bylo v budově umístěno gymnázium a gymnázium pro pracující, střední škola a škola národní. Ve školním roce 1952/1954 byla vytvořena Jedenáctiletá střední škola sloučením školy národní, střední a gymnázia. V těchto letech nestačila kapacita budovy, a proto byly naproti škole, v zahradě bývalého alumnátu, postaveny dva pavilony, známé jako školičky. Stavba za pomoci rodičovské veřejnosti byla ukončena 1. dubna 1956. V následujícím školním roce výuka probíhala i v těchto prostorách.
Další změnou prošla budova na počátku šedesátých let. Roku 1961 došlo k reorganizaci školství – jedenáctiletka byla rozdělena na ZDŠ a SVVŠ. Od 1.9. 1961 zůstává v budově pouze ZDŠ a vyšší stupeň vzdělávání se přestěhoval na Lerchovu ulici č. 63.
O rok později bylo vládním usnesením na některých základních devítiletých školách zřizováno rozšířené vyučování cizích jazyků. Nastala nová éra v historii školy na Antonínské č. 3 v Brně. Ve školním roce 1962/1963 byla zahájena rozšířená výuka jazyků, jejímž cílem bylo a doposud je poskytovat žákům dobré základy vybraných cizích jazyků.
Mgr. Bohumila Borkovcová
(Text upraven ve školním roce 2017/2018.)